Ideální tělo
Praha - Podoba těla, kterou považují ženy za ideální, by ve skutečnosti nemohla přežít.
Když se v osmdesátých letech zvedla vlna zájmu o výzkum ženských časopisů a vůbec mediálních produktů určených pro ženské publikum, do obecného povědomí se dostala hypotéza, že média mohou přispívat ke vzniku poruch příjmu potravy a deformaci tělesného schématu čtenářek.
Bylo provedeno množství výzkumů, které dokazovaly, že média zobrazují příliš vychrtlé modelky a celebrity.
Mediální odborníci, sociální psychologové a další vědci dokazovali, že reálné ženy si nedosažitelnost takové podoby těla uvědomují a uvítaly by změnu. Jaká je tedy situace o dvacet let později? Změnila se nějak prezentace ženského těla v médiích?
Štíhlost rovná se úspěch
V roce 1992 provedli američtí psychologové Myers a Biocca obsahovou analýzu ženských magazínů a pokusili se vytvořit prototyp ženy, která se objevuje na jejich titulních stránkách.
Dospěli k velmi feminní podobě ženy, která má v průměru dvacet let, vlastní velké oči, velké smyslné rty, lesklé vlasy, nápadně úzký pas, plná ňadra a dlouhé štíhlé nohy.
větší obrázekAutor: www.freeimages.co.uk
Nancy Etcoffová tento poznatek rozvinula ještě víc a zadala tváře náhodně vybraných modelek počítači. Ten jejich věk vyhodnotil mezi šesti a sedmi lety.
Štíhlé a vypracované tělo povýšilo na velmi žádaný kapitál, přičemž tato skutečnost není žádnou novinkou.
Výzkumy ukazují, že už od konce devatenáctého století byl tělesný tuk u žen i mužů spojován s negativními vlastnostmi, jako je neschopnost nebo nedostatek pevné vůle.
Psychologové upozorňují, že tento trend pokračuje až do dnešní doby, kdy se štíhlost jeví jako ukazatel toho, zda je jedinec v pořádku, či nikoli.
Být štíhlý, zdravý a krásný znamená současně mít věci pod kontrolou. Pevné tělo je chápáno jako známka úspěchu.
Normální je podváha
David Garner se na konci osmdesátých let zaměřil na to, jak se vyvíjely tělesné míry finalistek Miss America.
Zjistil, že od padesátých let se jejich hmotnost neustále snižovala a v sedmdesátých letech dosáhla průměrné hodnoty, která se rovnala podváze.
Přitom ještě před dvaceti lety byla, podle výzkumů, průměrná váha žen zobrazovaných v časopisech osm procent pod normálem. Na začátku jednadvacátého století je to už třiadvacet procent.
K neuvěřitelným závěrům dospěla v roce 2002 i americká psycholožka Jean Kilbournová, která v rámci výzkumu dala normálním zdravým ženám k dispozici počítačový program, pomocí kterého si mohly "sestavit" podobu těla, které se jim jeví jako ideální a které by chtěly mít.
Výsledky ukázaly, že naprostá většina respondentek považovala za ideální tělo, které mělo proporce panenky Barbie.
Kilbournová přitom upozorňuje na to, že kdyby podobné tělo existovalo ve skutečnosti, díky příliš úzkému pasu a zádům by nebylo schopné unést váhu trupu a hlavy.
Břišní dutina by byla tak malá, že by se do ní vešla přibližně polovina jater a žádné další orgány. Ve skutečnosti by majitelka takového těla právě umírala na podvýživu.