Obezita zákonitě vzniká, pokud je výdej energie nižší nežli příjem. Tento jednoduchý termodynamický zákon zná většina lidí již ze základní školy. Přesto to není tak jednoduché, protože do příjmu potravin zasahuje centrální nervový systém přes celou řadu kompenzačních mechanismů a pomocí zpětných vazeb se pokouší rychlou změnu v příjmu potravin překonat, buď šetřením energie, nebo naopak zvýšeným výdejem. Jakmile se geneticky naprogramovaná váha vychýlí, ať již směrem dolů nebo nahoru, rozběhne se kaskáda procesů bránících se změně. To je důvod, proč je hubnutí pomocí různých diet tak obtížné a často neúspěšné.

Obezita je z velké části předurčena. Výdej a příjem potravin je však ovlivněn u jedince již v období před jeho narozením. Ukazuje se, že novorozenci s nízkou porodní váhou mají ve svém dalším životě spíše sklon k obezitě. Jako by jedinec byl ještě v děloze matky nastartován a naprogramován k šetření energie pro případný nedostatek potravin v krutém mimoděložním životě. Naopak novorozenci s normální či mírně vyšší váhou nemívají později s nadváhou problémy. Z toho je jasné, že vliv na váhu má celá řada hormonálních látek, jako je např. růstový faktor, pohlavní hormony, hormony nadledvinek, které zpětnou vazbou ovlivňují výdej a příjem potravy.

Důležitost zpětné vazby je ilustrována v jedné studii: 18 obézních a 23 jedinců, kteří nebyli nikdy obézní, byli sledováni z hlediska svého kalorického příjmu a výdeje. (1) Bylo zjištěno, že po počátečním snadném zhubnutí o 10-20 % v úvodní fázi následuje obtížná fáze, kdy se pokles téměř zastaví. Tělo se zřejmě začne bránit dalšímu hubnutí nasazením úsporných opatření a hlavně poklesem výdeje energie. Další úbytek váhy je silně zbržděn rapidním přebudováním metabolismu, jedinec začne vehementně šetřit energii a celý jeho metabolismus se jakoby zpomalí (viz graf). Toto pozorování napovídá, že vedle nevhodných stravovacích návyků jedince existují i jiné mechanismy způsobující obezitu.

Z toho vyplývá, že jedinec, který nikdy obézní nebyl, může přijímat až o 15 % energeticky bohatší stravu, protože dokáže zvýšený příjem spálit, aniž by přibral na váze. Naopak jednou obézní člověk musí počítat s tím, že jakmile sníží kalorický příjem, jeho organismus zareaguje na tuto nepříznivou situaci zpomalením metabolismu a bude se bránit hubnutí snížením výdeje energie. Stačí pak jen několikatýdenní či dokonce několikahodinová dietní nedisciplinovanost a několikaleté úsilí přijde vniveč ("jojo" efekt). Udává se, že tato redukce výdeje energie může u obézního pacienta držícího nízkokalorickou dietu trvat 3-5 let, tj. obézní pacienti, kteří zhubli, se pokládají za vyléčené teprve tehdy, pokud dokáží udržet sníženou váhu 3-5 let a i potom si musí dávat velký pozor na to, co jedí, protože sklon k obezitě mají zřejmě geneticky podmíněný. (2)

Některé osoby mají vysoké riziko vzniku obezity. Mezi metabolická rizika obezity patří:

• zvýšená oxidace karbohydrátů (cukrů)
  
• inzulínová rezistence
  
• nižší sympatická nervová aktivita
  

• Základní metabolismus spotřebuje asi 60 % energie.
  
• Trávení, srdce a dýchání spotřebuje asi 20 % energie.
  
• Svaly při pohybové aktivitě spotřebují asi 20 % energie.
  

• Termický efekt potravy a inzulínová rezistence.
  
• Sympatoadrenergní aktivita.
  
• Centrální nervový systém, hormonální aktivita.